Édith Giovanna Gassion, světoznámá chansoniérka, známější pod pseudonymem Édith Piaf, se narodila v předvánoční Paříži, dne 19. prosince roku 1915.
Dětství, započaté jejím narozením údajně kdesi na chodníku, nebylo pro Édith právě nejsnadnější. Její matkou byla Annetta Giovanna Maillard, rovněž zpěvačka, otcem pak Louis-Alphonse Gassion, normandský pouliční akrobat. Rodiče malou Édith brzy opustili, a tak putovala k jedné ze svých babiček, následně ke druhé a starat se o ni pomáhaly také tamní prostitutky. Někdy v té době se také zjistilo, že Édith nevidí, ale snad díky dobré péči se jí zrak časem opět vrátil.
V roce 1929 cestovala čtrnáctiletá Édith spolu se svým otcem po celé Francii, a právě tehdy zpívala poprvé na veřejnosti. Později si pronajala pokoj v Grand Hôtel de Clermont a spolu se svou sestrou zpívala na pařížském předměstí.
Zpívat už nepřestala.
Roku 1935 ji objevil Louis Leplée, majitel nočního klubu, který ji přesvědčil, aby zpívala. Édith, která z toho byla velmi nervózní, představil Louis jako Môme Piaf, inspirován snad jejími pouhými 142 cm. Přezdívka už Édith zůstala. Louis Édith naučil, jak na jevišti vystupovat, doporučil jí, jak se oblékat, a rozjel zároveň reklamní kampaň, která přilákala mnoho celebrit, a která byla završena premiérou Édith. Ještě téhož roku byly natočeny Édithiny první nahrávky.
O rok později, 6.4. 1936, byl Louis Leplée zavražděn. Édith byla vyslýchána jako podezřelá z účasti na jeho vraždě, čímž byla její kariéra ohrožena, a tak si najala Raymonda Assa, který se pokusil ukázat ji v jiném světle, chránil ji před nevhodnými známými a pověřil Marguerite Monnot, která pro ni psala, aby se ve své tvorbě zaměřila na Édithin předchozí život na ulici. Raymond zároveň změnil Édithin pseudonym na Édith Piaf.
V roce 1940 hrála ve hře Jeana Cocteau a získala si mnoho vlivných přátel, mezi nimiž byli například M. Chevalier či Jacques Bourgeat. Sama si psala mnohé texty ke svým písním a se skladateli spolupracovala na hudbě.
V Paříži byla v té době velmi žádanou a úspěšnou kabaretní umělkyní. Po válce se stala mezinárodně známou hvězdou, objížděla Evropu, USA nebo Jižní Ameriku. Přesto, že v USA nebyla nejprve publikem nejlépe přijata, po kladné recenzi na ni posluchači změnili názor a Édith zaznamenala úspěchy i zde.
V roce 1945 byla napsána píseň La vie en rose, která v roce 1998 získala cenu Grammy Hall of Fame Award.
Trvalé slávy dosáhla Édith Piaf v nejznámějším pařížském kabaretu Olympia, kde vystupovala v sérii koncertů v období mezi lednem 1955 a říjnem 1962. Nahrávky z pěti z těchto koncertů byly vydány na CD a nikdy se nepřestaly vydávat. Koncerty probíhající roku 1961 byly věnované záchraně kabaretu před krachem, tehdy Édith debutovala s písní Non, je ne regrette rien. V dubnu roku 1963 Édith Piaf nahrála svou poslední píseň s názvem L'homme de Berlin.
Navzdory všem těžkostem a tragediím, které Édith průběžně potkávaly - ať už se jednalo o její nelehké dětství a mládí, smrt její jediné dcery či životní lásky, dopravní nehody nebo drogová období, jimiž si procházela - dokázala si uchovat svůj elán, sílu k životu, obrovskou touhu zpívat a neuvěřitelný hlas, který obdivují lidé na celém světě dodnes.
Její život ukončila až rakovina jater, které Édith podlehla 10. října roku 1963 v Plascassier u Grasse. Je pohřbena v Père Lachaise v Paříži.
Žádné komentáře:
Okomentovat