neděle 20. listopadu 2011

To nejlepší na zimě aneb proč si oblíbit toto roční období

Zdá se, že se nám krátce trvající pestrobarevný podzim pomalu, ale jistě přehoupává v chladnou, po ránu jinovatkou pokrytou, nepřívětivou zimu. Ale nevěšme hlavy, i zima má svá pozitiva!


1) POČASÍ
Do jisté míry je zimní počasí srovnatelné s tím podzimním. Člověk se totiž jen těžko bude potit jako vrata od chlíva, navíc nemusí odhánět dotěrný hmyz, alergici jistě ocení, že si nemusí lámat hlavu s alergiemi rostlinného původu.
A navíc, komu z nás se nerozzáří oči a nerozbuší srdce při pohledu na první sněhové vločky..?
Připomněla jsem si k tomu jednu báseň..:

DNES POPRVÉ MŮJ PES UVIDĚL SNÍH
sníh, který dosud mohl znát jen z knih
z knih starých; z dob, kdy ještě žili psi
psi v stopách jezdců apokalypsy...

(J. H. Krchovský, Mé lebky stín)


2) PŘÍRODA
Samozřejmě celkem úzce spjatá s výše zmíněným počasím. Země je pokrytá jemnou jinovatkou, větve stromů se prohýbají pod přikrývkou sněhové nadílky, cestou ze školy se kde kdo oddává divoké sněhové bitvě a o vánočních prázdninách pak vyráží s přáteli na lyže.

(z mého hledáčku; zima 09/10, Nová Kyselka)


3) BARVY, MÓDA A LÍČENÍ
Zima je období plné ostrých kontrastů, ať už v přírodě kolem nás, nebo třeba v oblékání. Možností a kombinací je spousta, stačí jen trochu popustit fantazii. Výsledek můžeme vidět a inspiraci čerpat kolem sebe, na internetu nebo třeba níže na tomto blogu ;)

(Orsay - zimní kolekce 2011)

(C&A - zimní kolekce 2011)


4) VÁNOCE
Zde se nejspíš většina z nás shodne, že Vánoce jsou na celé zimě záležitostí nejpozitivnější. Pojí se s nimi všeobecná pohoda, vůně cukroví, pojídání keksových prasátek, rybka a salát, pohádky a hromady dárků. Já jsem letos začala s jejich sháněním už v listopadu, a tak si pravděpodobně prosinec užiju beze stresu. Nechám se jen obklopovat lidmi, které mám ráda, budu vyměňovat vánoční desky v přehrávači a navzdory svému věku tajně ujídat mamce těsto na vánočky... :o)


5) FILMY
Tady je nabídka celkem jasná - když člověk v období okolo Vánoc zapne televizi, zcela určitě narazí na nějakou tu pohádku nebo romantický film z prostředí zasněženého New Yorku. Ani letos si určitě nenechte ujít klasiky, kterými jsou Mrazík, Popelka, kultovní počin Sám doma, Princezna se zlatou hvězdou či Byl jednou jedek král, v dnešní moderní době klidně navíc přihoďte Karlíka a továrnu na čokoládu, Shrekoledu, Harryho Pottera a kámen mudrců (možná si teď ťukáte na čelo, ale i tam se Vánoce a sníh objevují), Ice Age, The Nightmare Before Christmas či Polární expres.


6) ZIMNÍ AKTIVITY
Kdy jindy než v zimě si chcete užít zasněžených alpských hor, pozorovaných během zběsilé lyžovačky..? Kdy jindy si můžete zabruslit na ledě nebo jít sáňkovat na louku a užít si pořádnou sněhovou bitvu..? A taková sauna má v zimě taky úplně jiné kouzlo :)


7) CELKOVÁ ATMOSFÉRA
Říkejte si, co chcete, ale já prostě miluju ty zimní večery u krbu s tátovým jezevčíkem, kdy sleduju vánici zuřící za okny, mám před sebou horký černý čaj a v ruce McBaina. Mám ráda vůni hřebíčku, skořice a pečených jablek, která je pro zimu typická.
Mám ráda zimu.


(z mého hledáčku; zima 09/10, Nová Kyselka)

sobota 19. listopadu 2011

Kabelková mánie

Znáte ten pocit, kdy je vaše srdce lapeno do spárů spalujících vášní..?
Vypadá to, že moje začalo bušit výhradně pro tašky a kabelky všech druhů, barev, velikostí i tvarů.

 Momentálně se zaměřuji na zbožňování dvou kousků. Následující květinovou krásku...



...si hodlám nadělit pod stromeček (společně s EDT z Yves Rocher a kočičím hrnečkem).

Naproti tvrzení novinářů bude letos Ježíšek zjevně bohatý :)

...zároveň mi dochází, že jsem si oblíbila fialovou barvu. Ta zaujímala nejvyšší příčku mého osobního žebříčku v dobách dávného dětství. Fialová je prý barva tajemna, spirituality a duchovna. Tak uvidíme, co z toho vzejde :)



A co vy, jak se připravujete na Vánoce? Patříte jako já k bláznům, kteří si dárky nadělují sami?

A jaké jsou vaše vášně?

úterý 1. listopadu 2011

Francie, Paříž

22.8. - lundi
Projíždíme Německo, stavíme v Mannheimu. Je krásný...
Francie kouzelná. Na pumpě jsem si koupila pití a parlila français s pokladní.
Už teď vím, že to tu miluju :)

13h50
Jsem v Paříži a čekám na kamarádku, která mě má vyzvednout. Všude vidím mopedisty, cyklisty, kavárny a černochy. Jsem zatím trochu vyjukaná, ale poznávám ten styl.

14h50
Koupila jsem si jízdenku a jela poprvé pařížským metrem. Naproti mně seděl malý černoušek a zářivě se na mě usmál, když si všiml, že ho pozoruju. Opětovala jsem jeho úsměv a když společně s maminkou na další stanici vystoupil, zamávali jsme si.
Nechala jsem kufr u Jany a byla vypuštěna do světa - směr Champs-elysée...

15h50 - 16h10
Po projití slavné pařížské ulice a vyfocení Vítězného oblouku jsem se vydala k Le Tour Eiffel, cestou poseděla na lavičce pozorujíce holuby a pozdravivší se s protijdoucím černochem. Uchvátilo mě to, lidé v ČR takoví nejsou. Další černoch mě sjel od hlavy k patě pochvalným pohledem :)
Eiffelka je skvostný výtvor... Usadila jsem se v parku před ní, pozorovala lidi a nasávala atmosféru.
Je tu nádherně, nechci se do ČR vracet...

V 18h končí Jana v práci, jedu jí naproti - poprvé jsem sama v metru.
Do Torcy jsme dojely RER, domů pak autem. Hezké městečko... Všechno na mě působilo velmi francouzsky.

23.8. - mardi
Spala jsem do jedenácti, dokonale zničená cestováním.
Dala jsem si petit-déj a vyrazila pěšky na nádraží k RER. Orientační smysl mě opět nezklamal.
Cesta RER uběhla příjemně, opakovala jsem si francouzské fráze a poté přestoupila na metro, opět bez problémů.
Na Rue de Faubourg, St. Martin jsem se usadila na lavičku a psala cestovní deník, během čehož mě třikrát vyrušili kolemjdoucí - poprvé Arab, zvoucí mě na kafe, což jsem bohužel musela odmítnout, dále rodilý Francouz, který Prahu považoval za nejhezčí město, které kdy navštívil, a nakonec další dva Francouzi, překladatelé.
Jsem zdejší kulturou a chováním lidí naprosto odrovnaná. Zbožňuju to tu!

Následně jsem se vydala znovu směrem k Eiffelce, dle vzhledu stanice metra přesvědčená, že jsem poblíž, a během procházky čtvrtí, kterou v průvodci označili jako nebezpečnou, což mi dodatečně přišlo stejně vzrušující, jako když jsem kdysi v lese potkala prasečí mamá se dvěma selátky, neplánovaně narazila na školu umění.
Koupila jsem si pizzu a snědla ji u kašny na náměstí, obklopená hudebními bary, muzeem a rozličnou společností lidí.

24.8. - mercredi
Ráno jsem se konečně viděla s Janiným synem Davidem. Mluví francouzsky a česky rozumí velmi málo. Byla jsem šťastná a hrdá na sebe, že jsem se dokázala francouzsky přivítat, rozuměla jeho dotazu, jakou jsem měla cestu, a instrukcí ohledně snídaně.

Po snídani jsem vyrazila RER do Paříže, metrem dojela k Champs-elysée a společně s Vítězným obloukem  si ji detailněji prohlédla - včetně vedlejší ulice se všemožnými světovými značkami (Chanel, Dior, MaxMara, ...).

Následovala cesta k Montmartre. Viděla jsem Moulin Rouge, náhodou narazila také na Kavárnu u Dvou mlýnů, kde pracovala slavná Amélie z Montmartru, dala si kávu a koktejl a dostala portrét od mladého Japonce (ach, já to tu zkrátka miluju!!!).
Prošla jsem si noční Montmartre, viděla spoustu kaváren, obchodů se suvenýry a obrazy, moře créperií a podobně. I přes pokročilou hodinu bylo všude krásně živo a plno - zkrátka tak, jak v Praze nikdy není. Bylo to velmi atmosferické a foťák si prakticky neodpočinul.
Došla jsem až k Sacré Coeur a pak sjela lanovkou zase dolů, chytila metro a poslední RER domů.
Dorazila jsem pěšky až kolem druhé.

25.8. - jeudi
Le petit-déj a trochu zmatečná cesta k Notre Dame. Fronta byla sice dlouhá, ale rychle ubíhala, takže jsem se dovnitř dostala zakrátko. Notre Dame je velkolepý kostel, zdobný, co se architektury týče, přesto mi nesedí ta pompéznost a církevní křesťanství, co z toho čiší... Ale byl to vcelku hezký zážitek.

Procházka po Marais pak byla přímo skvělá. V krásné, rodinně působící a žlutě vymalované kavárničce jsem si dala crépes a kafe, uvědomivše si, že Paříž působí tak vřele a... zkrátka francouzsky také proto, že se její obyvatelé nebojí barev - takže hodlám hodit za hlavu všechna "proti" lidí, kteří jsou kategoricky proti červené v mém pokoji, a jdu do toho.
Bylo to tak inspirativní, chodila bych tam malovat své obrazy, jako to jistě dělal třeba Monet, tak jako Baudelaire tam psal své básně...

Jisté části Marais působily velmi středověce - líbilo se mi to. Člověk v Paříži vždycky na něco narazí, byť nejde za konkrétním cílem. A všude jsou pouliční umělci - ať už dáma zpívající na mostě chansony Édith Piaf, nebo kytaristé jamující na lavičce v odlehlé uličce... I to je důvod, proč je Paříž tak umělecká, charismatická a inspirativní.

Vydala jsem se k Louvre a cestou vlastně opět náhodou narazila na Centre Pompidou. Naprosto, ale naprosto mě uchvátilo! Spojení staré architektury a velkých bílých rour trčících ze země před starobylými domy, moderní budova plná kovových tyčí a rour se schodišti, Pompidou-ův výrok "L'art doit discuter, doit contester, doit protester", barvy, lidi sedící na zemi před ní... To vše bylo naprosto... ohromující. Kam se proti tomu hrabe Notre Dame a Eiffelka..? Geniální výtvor! Úžasná a multikulturní, novým věcem otevřená Paříž!!!
Pompidou pro mě bylo nejzajímavější a nejvíce ohromující z celého pobytu v Paříži. A to musím zdůraznit, že k modernímu umění jsem dosud chovala poměrně značný odpor ;)




26.8 - vendredi
Po příjezdu do Paříže jsem zahájila den opět kávou (jak krásně jsem se nechala Paříží zkazit ;)), prohlédla si nádraží Gare de Lyon, obchůdek L'Ocitane a posnídala croissant a espresso v maličké kavárničce.

Následovalo Auber a prohlídka obchodního domu Galeries Lafayette, zajímavého nejen svým zdobným interiérem, ale především značkami světového rázu - od Diora, Prady a Yves Saint Laurenta přes Kenzo, Chanel a mnoho dalších.

Pak přes nákup v Sephoře a prohlídku moderní čtvrti La Defense rychle domů na večeři. Ten den měl přijít Janin přítel Thierry, Francouz a černoch, takže dle mého gusta. Opět jsem si procvičila francouzštinu a mozkové závity.
Strávili jsme moc pěkný večer nejdříve salátem s pečenou dýní, následně vínem a sýry a příjemnou konverzací.

27.8. - samedi
Dnes je na programu prohlídka Orsay.
Jakožto příslušnici věkové skupiny 18-25 mě pustili zdarma a já zcela uchvácená poprvé skutečně viděla van Goghova díla. Tohle se popsat ani z fotografií zachytit nedá, musí se to vidět. Tolik neuvěřitelných emocí křičících z jeho obrazů, tolik barev, naléhavosti a života... Neuhlazené, odvážné a pestré...

Večer jsem si vzala do pokoje Janinu kočičku Fauvette. Spala se mnou v posteli celou noc.

28.8. - dimanche
Ráno jsme společně posnídali a Jana mě vzala na rychlou prohlíku okolí. Po návratu jsem se sbalila, dala si rychlý oběd a uháněla na vlak, abych stihla bus zpět do ČR.
Na nádraží jsem si dala poslední kafe a zamířila k autobusu. V 15h jedeme zpět do ČR.

Au revoir, Paris.
À bientôt!


---


Největší překvapení, zážitky:
multikulturalita, černoši a přístup lidí všeobecně
Centre Pompidou
Van Goghovy obrazy naživo
model v knize J. P. Gaultier a tvůrce sám

Největší zklamání:
vůně legendárního Chanel No. 5