3*
středa 13. června 2012
Karel Čapek - Hordubal
Víte, možná je to klasický a téměř banální příběh, ale s přihlédnutím k Hordubalovu dobrému nitru, jisté křehkosti a jeho myšlenkám, které jsme částečně poznali a částečně ne, k mnohému nevyřčenému a konečně spisovatelskému umu pana Čapka se tento příběh rozvíjí a jedná se přece jen o mnohem víc. Mám ráda knihy, kde není řečeno vše a u kterých se musí myslet, ale přesto se čtou tak lehce, takže dílo hodnotím pozitivně.
3*
3*
pátek 25. května 2012
Kafe, pes a Ukrajina
Historicky první deníčkový záznam!
Sotva měsíc jsem nebyla nakupovat a už mám pocit, že potřebuju NUTNĚ obnovit šatník, protože mi v něm chybí šaty, něco lehkého přes, legíny a boty (yeh, úpně to vidím!) a trenčkot. Těch jsem si vyzkoušela už několik a žádný nebyl ten pravý.
Od útraty pracně nabytých peněz mě nicméně odrazuje jedna věc, a tou jsou výdaje na úplně jiných místech. Protože radši strávím v jazykovce měsíc v šedých kalhotech a jednom z desítek triček, topů či halenek, než bych okouzlovala osazenstvo v nových hadrech, ale o dva týdny méně.
Včera jsem byla s rodinkou na kávě, pročetla jsem si nabídku a umínila si příště zkusit mokačíno. Vedle nás seděli lidé s krásným světle hnědým ohařovitým pesanem s příliš dlouhými drápky. Přistihla jsem se při myšlence na to, jak ráda bych sama zas nějakého psího kámoše měla. Jenže... JENŽE. Nemám stabilní budoucnost, sem tam cestuju a plánuju se tomu věnovat mnohem víc, jen obtížně bych mu zajišťovala hlídání, pozornost a dostatek péče, kterou by potřeboval. A tak zůstane jen při snech...
Kamarád jede po zkouškovém na dva týdny do Rumunska a na Ukrajinu. Neskutečně mu závidím. Karpaty mě nejen kvůli Drákulovi lákají už dlouho, Ukrajina po zhlédnutí jistého filmu a různých dokumentů ještě víc. Strašně by mě zajímalo, jací tam lidi doopravdy jsou, protože s těmi, co přišli sem, se to asi moc srovnávat nedá. Fascinuje mě jejich architektura a použití barev. Fascinuje mě odlišná kultura, jako u tolika jiných zemí, a chtěla bych ji poznat. A možná je to morbidní, ale neskutečně mě bere Černobyl a osud Pripjati.
...a mimochodem, už jsem se zmiňovala, že opravdu nesnáším pavouky..?
Tak před chvílí jsem jednoho jedince střední velikosti nabrala do dostatečně velké sklenice, přiklopila deskami a statečně vynesla z okna ven. Super placák! ...jen pro tu sklenici si budu muset dojít ráno, až bude světlo.
Trochu uvažuju o tom, že vypustím dvojitý letní kurz francouzštiny 2013 a pojedu do Oxfordu, Edinburghu nebo Dublinu.
Hodlám si do konce května najít brigádu a začít s autoškolou.
Možná se budou hodit i nafukovací dny.
A nyní je čas oficiálně poděkovat svým dvěma novým followerkám, že mě sledují! ;) ♥
Tady je video pro vás.
Sotva měsíc jsem nebyla nakupovat a už mám pocit, že potřebuju NUTNĚ obnovit šatník, protože mi v něm chybí šaty, něco lehkého přes, legíny a boty (yeh, úpně to vidím!) a trenčkot. Těch jsem si vyzkoušela už několik a žádný nebyl ten pravý.
Od útraty pracně nabytých peněz mě nicméně odrazuje jedna věc, a tou jsou výdaje na úplně jiných místech. Protože radši strávím v jazykovce měsíc v šedých kalhotech a jednom z desítek triček, topů či halenek, než bych okouzlovala osazenstvo v nových hadrech, ale o dva týdny méně.
Včera jsem byla s rodinkou na kávě, pročetla jsem si nabídku a umínila si příště zkusit mokačíno. Vedle nás seděli lidé s krásným světle hnědým ohařovitým pesanem s příliš dlouhými drápky. Přistihla jsem se při myšlence na to, jak ráda bych sama zas nějakého psího kámoše měla. Jenže... JENŽE. Nemám stabilní budoucnost, sem tam cestuju a plánuju se tomu věnovat mnohem víc, jen obtížně bych mu zajišťovala hlídání, pozornost a dostatek péče, kterou by potřeboval. A tak zůstane jen při snech...
Kamarád jede po zkouškovém na dva týdny do Rumunska a na Ukrajinu. Neskutečně mu závidím. Karpaty mě nejen kvůli Drákulovi lákají už dlouho, Ukrajina po zhlédnutí jistého filmu a různých dokumentů ještě víc. Strašně by mě zajímalo, jací tam lidi doopravdy jsou, protože s těmi, co přišli sem, se to asi moc srovnávat nedá. Fascinuje mě jejich architektura a použití barev. Fascinuje mě odlišná kultura, jako u tolika jiných zemí, a chtěla bych ji poznat. A možná je to morbidní, ale neskutečně mě bere Černobyl a osud Pripjati.
...a mimochodem, už jsem se zmiňovala, že opravdu nesnáším pavouky..?
Tak před chvílí jsem jednoho jedince střední velikosti nabrala do dostatečně velké sklenice, přiklopila deskami a statečně vynesla z okna ven. Super placák! ...jen pro tu sklenici si budu muset dojít ráno, až bude světlo.
Trochu uvažuju o tom, že vypustím dvojitý letní kurz francouzštiny 2013 a pojedu do Oxfordu, Edinburghu nebo Dublinu.
Hodlám si do konce května najít brigádu a začít s autoškolou.
Možná se budou hodit i nafukovací dny.
A nyní je čas oficiálně poděkovat svým dvěma novým followerkám, že mě sledují! ;) ♥
Tady je video pro vás.
INXS - Disappear
středa 23. května 2012
Day 30 – Whatever tickles your fancy
Ahh... To už se dá určitě celkem snadno z předchozích odpovědí vystopovat.
...I did it, yeah!
...I did it, yeah!
úterý 22. května 2012
Day 29 – In this past month, what have you learned
- zjistila jsem, že potřebuju držet některé emoce pod kontrolou
- že pokud něco ve svém životě radikálně nezměním, tak ta změna, kterou očekávám, nikdy nepřijde
- mírný pokrok v angličtině
- můj vkus ohledně mužů je mnohem šílenější, než jsem doufala - protože posedlost Aličkou Cooper je v podstatě nevinné poblouznění způsobené především tou tunou make-upu, excentričností, úchylností a jeho pohyby, ale co má k čertu znamenat ten Sean Penn coby Cheyenne v This Must Be The Place..?!
Day 27 – Your favorite internet friend
Mám spíše oblíbené stránky a blogy. Nazývat internetové známé hned přáteli je trochu silné kafe :)
pondělí 21. května 2012
Day 26 – Your favorite memory
- Prakticky všechny koncerty, kterých jsem se účastnila.
- Autorské čtení J. H. Krchovského. Drobný objev, který jsem ještě před ním učinila. Koller, kterého jsem tam potkala (a tentokrát se na mě FAKT podíval), a jak si o tom všichni vzrušeně šuškali.
- Všechny ty krásné chvíle s J. P.
- Páteční večery, které jsem trávila procházkami po Václaváku a představovala si, kterak kráčím středem pařížského bulváru.
- Vzpomínky na to, jak mi přítel daroval ty nejmilejší a nejoriginálnější dárky, které jsem kdy dostala - pásek a Sacher.
- Rakousko. Někdy jsou to vzpomínky až bolestné.
- Paříž.
- Jednička z matiky a vyznamenání.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)