Zobrazují se příspěvky se štítkemHudba / koncerty / videa. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemHudba / koncerty / videa. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 25. května 2012

Kafe, pes a Ukrajina

Historicky první deníčkový záznam!


Sotva měsíc jsem nebyla nakupovat a už mám pocit, že potřebuju NUTNĚ obnovit šatník, protože mi v něm chybí šaty, něco lehkého přes, legíny a boty (yeh, úpně to vidím!) a trenčkot. Těch jsem si vyzkoušela už několik a žádný nebyl ten pravý.
Od útraty pracně nabytých peněz mě nicméně odrazuje jedna věc, a tou jsou výdaje na úplně jiných místech. Protože radši strávím v jazykovce měsíc v šedých kalhotech a jednom z desítek triček, topů či halenek, než bych okouzlovala osazenstvo v nových hadrech, ale o dva týdny méně.

Včera jsem byla s rodinkou na kávě, pročetla jsem si nabídku a umínila si příště zkusit mokačíno. Vedle nás seděli lidé s krásným světle hnědým ohařovitým pesanem s příliš dlouhými drápky. Přistihla jsem se při myšlence na to, jak ráda bych sama zas nějakého psího kámoše měla. Jenže... JENŽE. Nemám stabilní budoucnost, sem tam cestuju a plánuju se tomu věnovat mnohem víc, jen obtížně bych mu zajišťovala hlídání, pozornost a dostatek péče, kterou by potřeboval. A tak zůstane jen při snech...

Kamarád jede po zkouškovém na dva týdny do Rumunska a na Ukrajinu. Neskutečně mu závidím. Karpaty mě nejen kvůli Drákulovi lákají už dlouho, Ukrajina po zhlédnutí jistého filmu a různých dokumentů ještě víc. Strašně by mě zajímalo, jací tam lidi doopravdy jsou, protože s těmi, co přišli sem, se to asi moc srovnávat nedá. Fascinuje mě jejich architektura a použití barev. Fascinuje mě odlišná kultura, jako u tolika jiných zemí, a chtěla bych ji poznat. A možná je to morbidní, ale neskutečně mě bere Černobyl a osud Pripjati.

...a mimochodem, už jsem se zmiňovala, že opravdu nesnáším pavouky..?
Tak před chvílí jsem jednoho jedince střední velikosti nabrala do dostatečně velké sklenice, přiklopila deskami a statečně vynesla z okna ven. Super placák! ...jen pro tu sklenici si budu muset dojít ráno, až bude světlo.


Trochu uvažuju o tom, že vypustím dvojitý letní kurz francouzštiny 2013 a pojedu do Oxfordu, Edinburghu nebo Dublinu.
Hodlám si do konce května najít brigádu a začít s autoškolou.
Možná se budou hodit i nafukovací dny.


A nyní je čas oficiálně poděkovat svým dvěma novým followerkám, že mě sledují! ;) ♥
Tady je video pro vás.


INXS - Disappear

úterý 22. května 2012

Day 28 – A YouTube video


Když já ho vážně děsně žeru. On je tak sexy!

neděle 20. května 2012

Day 15 – Put your iPod on shuffle: First 10 songs that play

1 - Tom Waits - I Hope That I Don't Fall in Love with You
2 - Stuck Mojo - Open Season (♥)
3 - Gallon Drunk - Give Me Back What's Mine
4 - Bjork - I See Who You Are
5 - Hooverphonic - Autoharp (♥)
6 - Nick Cave and The Bad Seeds - Sweetheart Come
7 - Eels - Mental (♥)
8 - Aerosmith - Eat The Rich
9 - W. A. Mozart - Piano Concerto No. 17 In G Major, K. 453 I Allegro (♥)
10 - Billy Idol - The Dead Next Door

čtvrtek 17. května 2012

Day 12 – A song that makes you cry (or nearly)

REM - Everybody hurts
Nazareth - Love Hurts

Day 10 – Songs you listen to when you are Happy, Sad, Bored, Hyped, Mad

Happy - The Strokes - You only live once
Sad - Rammstein - Hilf Mir
Mad - Frank Zappa - Peaches en Regalia (potažmo celé album Hot Rats)

sobota 31. března 2012

Édith Piaf - biographie

Édith Giovanna Gassion, světoznámá chansoniérka, známější pod pseudonymem Édith Piaf, se narodila v předvánoční Paříži, dne 19. prosince roku 1915.
Dětství, započaté jejím narozením údajně kdesi na chodníku, nebylo pro Édith právě nejsnadnější. Její matkou byla Annetta Giovanna Maillard, rovněž zpěvačka, otcem pak Louis-Alphonse Gassion, normandský pouliční akrobat. Rodiče malou Édith brzy opustili, a tak putovala k jedné ze svých babiček, následně ke druhé a starat se o ni pomáhaly také tamní prostitutky. Někdy v té době se také zjistilo, že Édith nevidí, ale snad díky dobré péči se jí zrak časem opět vrátil.

V roce 1929 cestovala čtrnáctiletá Édith spolu se svým otcem po celé Francii, a právě tehdy zpívala poprvé na veřejnosti. Později si pronajala pokoj v Grand Hôtel de Clermont a spolu se svou sestrou zpívala na pařížském předměstí.
Zpívat už nepřestala.

Roku 1935 ji objevil Louis Leplée, majitel nočního klubu, který ji přesvědčil, aby zpívala. Édith, která z toho byla velmi nervózní, představil Louis jako Môme Piaf, inspirován snad jejími pouhými 142 cm. Přezdívka už Édith zůstala. Louis Édith naučil, jak na jevišti vystupovat, doporučil jí, jak se oblékat, a rozjel zároveň reklamní kampaň, která přilákala mnoho celebrit, a která byla završena premiérou Édith. Ještě téhož roku byly natočeny Édithiny první nahrávky.

O rok později, 6.4. 1936, byl Louis Leplée zavražděn. Édith byla vyslýchána jako podezřelá z účasti na jeho vraždě, čímž byla její kariéra ohrožena, a tak si najala Raymonda Assa, který se pokusil ukázat ji v jiném světle, chránil ji před nevhodnými známými a pověřil Marguerite Monnot, která pro ni psala, aby se ve své tvorbě zaměřila na Édithin předchozí život na ulici. Raymond zároveň změnil Édithin pseudonym na Édith Piaf.

V roce 1940 hrála ve hře Jeana Cocteau a získala si mnoho vlivných přátel, mezi nimiž byli například M. Chevalier či Jacques Bourgeat. Sama si psala mnohé texty ke svým písním a se skladateli spolupracovala na hudbě.
V Paříži byla v té době velmi žádanou a úspěšnou kabaretní umělkyní. Po válce se stala mezinárodně známou hvězdou, objížděla Evropu, USA nebo Jižní Ameriku. Přesto, že v USA nebyla nejprve publikem nejlépe přijata, po kladné recenzi na ni posluchači změnili názor a Édith zaznamenala úspěchy i zde.

V roce 1945 byla napsána píseň La vie en rose, která v roce 1998 získala cenu Grammy Hall of Fame Award.

Trvalé slávy dosáhla Édith Piaf v nejznámějším pařížském kabaretu Olympia, kde vystupovala v sérii koncertů v období mezi lednem 1955 a říjnem 1962. Nahrávky z pěti z těchto koncertů byly vydány na CD a nikdy se nepřestaly vydávat. Koncerty probíhající roku 1961 byly věnované záchraně kabaretu před krachem, tehdy Édith debutovala s písní Non, je ne regrette rien. V dubnu roku 1963 Édith Piaf nahrála svou poslední píseň s názvem L'homme de Berlin.



Navzdory všem těžkostem a tragediím, které Édith průběžně potkávaly - ať už se jednalo o její nelehké dětství a mládí, smrt její jediné dcery či životní lásky, dopravní nehody nebo drogová období, jimiž si procházela - dokázala si uchovat svůj elán, sílu k životu, obrovskou touhu zpívat a neuvěřitelný hlas, který obdivují lidé na celém světě dodnes.
Její život ukončila až rakovina jater, které Édith podlehla 10. října roku 1963 v Plascassier u Grasse. Je pohřbena v Père Lachaise v Paříži.

čtvrtek 8. března 2012

Soul Glo


Vzpominate, jak jsem psala o jedne z pisnicek Kim Carnes a pocitech, jez ve mne vyvolava..?
Tak tady predhazuju dalsi kousek; v tom smyslu prvni a jeste osudovejsi.


Aww.

neděle 5. února 2012

Kim Carnes - Bette Davis Eyes

Uz se vam nekdy stalo, ze jste jen tak sedeli a pili s prateli kavu, nebo jste koukali na film, a najednou zaslechli skladbu, ktera jako by byla o vas? A byla vam tak blizka, ze vas nadherne hladila po dusi, vyvolavala nalehavost a pritom rikala, ze patrite k sobe?

...pokud se vam zda muj popis pateticky ci nesmyslny, nejspis jeste nevite, o cem je rec.
A trebaze je nepravdepodobne, ze by tohle byla zrovna "ta vase", treba vas s ni alespon potesim.

Prijemny poslech! ;)




...a zaroven vam doporucim i film, kde jsem ji slysela - Osamelost prvocisel. Drama v koprodukci Italie, Nemecka a Francie, ktere vypravi o dvou ztracenych bytostech, jejichz zivoty smutne zmenily ruzne udalosti v detstvi...